Všechno má prý svůj čas a vše se děje tak, jak má.

Co prý se mi stalo tak hrozného, že jsem najednou začala mluvit o smrti, když jsem vedla kurzy cvičení pánevního dna? Jak s tím ta smrt souvisí? ¨Navíc si i prý všimla, že jsem začala vést akce Hovory o životě a smrti a k tomu že snad i natáčím videa.

"Nemám strach ani tak ze své smrti, ani z umírání. Ale mám strach z té bolesti, kterou tím přinesu mým blízkým. Co s nimi vlastně bude, až zemřu?"

Mnohé točící se kolem smrti je stále velmi tabuizováno a společnost jako taková přišla o přirozený postoj ke smrti. Smrt je stále potlačována a odkládána kamsi bokem. Výsledkem jsou potlačené strachy (nejen) z umírání a to tak potlačuje naší schopnost užívat si života. Mnohdy se tak raději držíme zuby nehty toho, co známe, ale i toho, co je...

V první chvíli jsem si říkala, že to sem úplně tak nepatří. Několikrát jsem ten text už měla napsaný a vždycky jsem jej smazala. Ale pak jsem si říkala, že i tohle je právě jedno z těch témat, které jsou stále zahaleny tajemstvím. A vlastně i tohle sdílení patří k tomu projektu O životě a smrti.

Rok 2024 se rozjíždí a spolu s tím se i měsíc leden blíží ke konci. Tohle období je pro mne samotnou příležitostí k rekapitulaci. K rekapitulaci toho končícího 7letého cyklu. Vnímám, co mohu nechat odejít, čemu se otevřít a co potřebuji?

Ten rok letošní se nese v osmičkové (8) energii, která je od odvaze a vnitřní síle. Často...

Život je skvělou cestou, kdo však rozhoduje o tom, kdy začne a s kdy skončí? Duše každého z nás tu je již celé věky, avšak srdce je mladé a přetrvává jen určitou dobu. Spolu s tím mne napadá i otázka, jak můžeme začít ladit své fyzické bytí a fyzické srdce se svou věčnou duší a stát se nesmrtelnými?

Co prý se mi stalo tak hrozného, když jsem do teď psala i mluvila o cvičení pánevního dna a najednou všude pořád mluvím o smrti? A jak smrt souvisí s tím pánevním dnem?

Co je vlastně smrt? Každý z nás jí vnímá jinak a každý z nás jí prožívá jinak. A je to tak zcela přirozené - však každý jsme jiný, jedinečný. Stejně tak je to i se smrtí. Každá je jiná, jedinečná a pro každého je nejlepší něco jiného.

Možná to taky cítíš. Tu sílu (nejen) posledních dní a to, kdy se mnohé otřásá. Může se zdát, že se země chvěje pod nohama.