Když jsem před lety nastoupila do jednoho z prvních lektorských kurzů, věděla jsem, že chci vést kurzy cvičení pánevního dna a ženám tak předávat to jemné cvičení, které pomáhá. Byla jsem i přesvědčena o tom, že od vedení lekcí mě dělí jen tenhle intenzivní kurz. Postupně jsem zjišťovala, kolik takových zkušeností musí vlastně takový lektor mít...

Jo, vím, (nejen) inkontinence je stále velkým tabu v naší společnosti. Chci ti však jen říct, že ten nechtěný samovolný únik moči se netýká jen starších lidí, ale je častý i u mladých. Objevuje se často i mezi sportovci, ale ti to samozřejmě nikdy nepřiznají.

Jo, vím, leden se blíží pomalu ke konci, ale v dnešním článku se chci podívat na to, co mne naučil ten loňský rok a na moje vlastní bilancování.

Každý z nás je jedinečný a obdařený tím darem. Ten, když objevíme, spojíme se s ním a začneme jej používat, pak můžeme začít svět kolem sebe dělat mnohem krásnější.

Ten letošní rok je pro mne (stále) velkou výzvou a procházím nejednou velkou změnou. Lpění proměňuji na (o)pouštění a (pro)pouštění. A velmi silně cítím, jak někdy není lehké ustát si své postoje a názory. Věřím, že intuici, ale občas se najde něco nebo někdo, co nebo kdo mne rozhodí a najednou ten vnitřní hlas slyším méně. Jo, stalo se...

Člověk míní, život mění. Na prázdniny jsem měla spoustu plánů, ale tělo zavelelo ke zpomalení, chvílemi k úplnému zastavení.

Napsala mi, že prý vůbec nechápe, jak emoce souvisí s pánevním dnem? A jak s nimi pracovat?

Kdo mě jen trochu zná, pak ví, jak ráda mám chůzi. Miluji procházky přírodou, vnímat lehkost či těžkost chůze, všímat si sebe, kdy chci zrychlit tempo nebo naopak zvolnit.

Vnímám, jak mnohé z nás léto vybízí ke zpomalení, mnohdy i k zastavení a sem tam i k bilancování.

Ano, menstruace je stále pojem a toto téma je společností stále vnímáno jako velké tabu. A mnohé ženy zažívají tak bolestivou menstruaci, že pravidelně sahají po růžové pilulce a kdyby mohly, pak alespoň na ty první 3 dny ulehnou a z nory nevylezou.