Jaká 3 slova se ti vybaví, řekne-li se hospic? Strach, smutek nebo naděje? Tři slova, která v sobě mohou nést příběh o životě, umírání, loučení i blízkosti.
***
Za sebe se zastavuji a nechávám se prostoupit tichem. A dřív bych při vyslovení slova hospic moožná řekla smrt, loučení a smutek. Dnes (mi) ale přichází jiná tři slova....

Jsou chvíle, kdy mám pocit, že všechno zvládám. A pak přichází dny, kdy bych nejraději zůstala sama, obklopena přírodou a lesem. Dny, kdy není potřeba, aby někdo vyřešil mé problémy, ale aby tu byl. A právě v těchto chvílích si uvědomuji, jak zvláštní vztah máme k pomoci. Jak rádi pomocnou ruku nabízíme druhým, ale jak těžko si o tu pomoc říkáme. ...

Sem tam slýchám, že na ten závěr života jsem připravna. Když pracuji v paliativní péči, jsem sociální pracovnice a dula na konci života, musím tak mít smrt vyřešenou.
***
Ale já to cítím vlastně trochu jinak. Nevím, jestli jsem na vlastní smrt připravena a vlastně vůbec nevím, zda-li to vůbec jde. Nevím, jestli budu mít strach nebo...

Když jsem tuto otázku dostala poprvé, nemusela jsem dlouho přemýšlet. Přála bych si luční kvítí, které nemusí být dokonalé. Místo plné kopretin, vlčích máků, zvonků i trav, které ve větru se tiše uklánějí. Ať je to místo živé.
***
A má-li tam růst strom, ať je to magnolie. Proč? Protože kvete dřív, než-li se objeví její listy....

Těch oblíbených míst mám několik a když jsem tuhle otázku dostala poprvé, okamžitě jsem věděla minimálně 3, na kterých bych ráda ty své poslední dny strávila.
*
Když se na to ale podívám z jiného úhlu pohledu, tak v tomto případě není potřeeba mít konkrétní plán. Proč? Protože vlastně vůbec nevím, která z těch chvil bude tou...

Až jednou přijde čas, nechte mě spočinout am, kde stromy šeptají rostliny a vítr zná mé jméno. Uprostřed lesa - nedaleko tichého oltáře. Ve Františkových Lázních, kde země dotýká se nebe a člověk znovu nachází sám sebe.
***
V prach vzejdeš, v prach odejdeš. Mezi těmi okamžiky je celý vesmír života. Nechci po sobě zanechat pomníky. Jen...