Co prý se mi stalo tak hrozného, když jsem do teď psala i mluvila o cvičení pánevního dna a najednou všude pořád mluvím o smrti? A jak smrt souvisí s tím pánevním dnem?

Co je vlastně smrt? Každý z nás jí vnímá jinak a každý z nás jí prožívá jinak. A je to tak zcela přirozené - však každý jsme jiný, jedinečný. Stejně tak je to i se smrtí. Každá je jiná, jedinečná a pro každého je nejlepší něco jiného.

Možná to taky cítíš. Tu sílu (nejen) posledních dní a to, kdy se mnohé otřásá. Může se zdát, že se země chvěje pod nohama.

Velmi brzy jsem zjistila, že život bez lásky žít neumím. Vyrůstala jsem v láskyplném prostředí rodiny, která mi ukazovala, jaké to je mít pevnou půdu pod nohama. Jo, uznávám, že mnohdy jsem měla potřebu se zavděčit. Myslela jsem, že když budu tou hodnou holkou, budou mě mít radši. A že ti, kteří tu jsou a tolik je miluji, jsou nesmrtelní. ...

Když jsem před lety nastoupila do jednoho z prvních lektorských kurzů, věděla jsem, že chci vést kurzy cvičení pánevního dna a ženám tak předávat to jemné cvičení, které pomáhá. Byla jsem i přesvědčena o tom, že od vedení lekcí mě dělí jen tenhle intenzivní kurz. Postupně jsem zjišťovala, kolik takových zkušeností musí vlastně takový lektor mít...

Jo, vím, (nejen) inkontinence je stále velkým tabu v naší společnosti. Chci ti však jen říct, že ten nechtěný samovolný únik moči se netýká jen starších lidí, ale je častý i u mladých. Objevuje se často i mezi sportovci, ale ti to samozřejmě nikdy nepřiznají.

Na kurzech pánevní dno velmi ráda přirovnávám ke (svalové) květině. Je skryté, je uvnitř a není možné si na něj přímo sáhnout. I když to jsou to vůlí ovladatelné příčně pruhované svaly, často je necítíme a kontrolu nad nimi nemáme ideální. Je těžké se vyznat v nepřeberném množství informací na internetu.

Jo, vím, leden se blíží pomalu ke konci, ale v dnešním článku se chci podívat na to, co mne naučil ten loňský rok a na moje vlastní bilancování.

Každý z nás je jedinečný a obdařený tím darem. Ten, když objevíme, spojíme se s ním a začneme jej používat, pak můžeme začít svět kolem sebe dělat mnohem krásnější.

Ten letošní rok je pro mne (stále) velkou výzvou a procházím nejednou velkou změnou. Lpění proměňuji na (o)pouštění a (pro)pouštění. A velmi silně cítím, jak někdy není lehké ustát si své postoje a názory. Věřím, že intuici, ale občas se najde něco nebo někdo, co nebo kdo mne rozhodí a najednou ten vnitřní hlas slyším méně. Jo, stalo se...