Deník průvodkyně po krajině mysli i duše

Ta pravá cesta vede dovnitř, odkud můžeme pozorovat vlastní tělo a dívat se na něj ze svého nejniternějšího bytí..

Blog (nejen) o tom, jak žije průvodkyně mezi životem a smrtí.

Když v průběhu individuálního online sezení někomu vypadne karta Nic či Smrt, pak to neznamená smrt v klasickém slova smyslu. Tyto dvě karty velmi silně vnímám jako transformační, kdy odpadá něco starého a vzniká tak prostor pro nové.

Ta chvíle, které jsem se tolik bála, najednou přišla. Ta ztráta někoho, koho jsem tolik milovala a myslela si, že je nesmrtelný. Ta pevná půda pod nohama najednou začala křehnout, myšlenky se proměňují a mnohé je v mlze. Ta slova, kterými se mi druzí snaží něco sdělit, znějí z dálky a stahují mne kamsi dolů. Tam, kde ta...

Vladaři se blížily poslední dny života. Hodně se trápil, ale ne proto, že brzy zemře. Dělali mu starost jeho tři synové. Měl v úmyslu předat trůn jednomu z nich, a nedovedl se rozhodnout. Věděl, že je lepší svěřit moc do rukou toho, který nemá sám se sebou problémy. Jakou zkoušku jim tedy připravit, aby zjistil, který syn je vhodným nástupcem...

Často si děti před tématem smrti přejeme ochránit, ale ono to tak úplně nejde. Dříve či později přijde otázka, co je vlastně smrt? Děti se s ní dříve či později setkají v blízkém okolí. Za sebe téma smrti vnímám jako přirozenou součást života. Jak vlastně dětem pomoci s procesem truchlení, když zemře někdo blízký?

Ztráta toho, koho jsme tolik milovali a se kterým jsme prožili velkou část života je jeden z největších zásahů do života, který v základech otřese všemi jistotami, jež nás obklopovaly. Potká každého z nás a naprosto přirozeně ho provází truchlení.

"Nemám strach ani tak ze své smrti, ani z umírání. Ale mám strach z té bolesti, kterou tím přinesu mým blízkým. Co s nimi vlastně bude, až zemřu?"