Na kurzech pánevní dno velmi ráda přirovnávám ke (svalové) květině. Je skryté, je uvnitř a není možné si na něj přímo sáhnout. I když to jsou to vůlí ovladatelné příčně pruhované svaly, často je necítíme a kontrolu nad nimi nemáme ideální. Je těžké se vyznat v nepřeberném množství informací na internetu.

Jo, vím, leden se blíží pomalu ke konci, ale v dnešním článku se chci podívat na to, co mne naučil ten loňský rok a na moje vlastní bilancování.

Každý z nás je jedinečný a obdařený tím darem. Ten, když objevíme, spojíme se s ním a začneme jej používat, pak můžeme začít svět kolem sebe dělat mnohem krásnější.

Ten letošní rok je pro mne (stále) velkou výzvou a procházím nejednou velkou změnou. Lpění proměňuji na (o)pouštění a (pro)pouštění. A velmi silně cítím, jak někdy není lehké ustát si své postoje a názory. Věřím, že intuici, ale občas se najde něco nebo někdo, co nebo kdo mne rozhodí a najednou ten vnitřní hlas slyším méně. Jo, stalo se...

Člověk míní, život mění. Na prázdniny jsem měla spoustu plánů, ale tělo zavelelo ke zpomalení, chvílemi k úplnému zastavení.

Napsala mi, že prý vůbec nechápe, jak emoce souvisí s pánevním dnem? A jak s nimi pracovat?

Kdo mě jen trochu zná, pak ví, jak ráda mám chůzi. Miluji procházky přírodou, vnímat lehkost či těžkost chůze, všímat si sebe, kdy chci zrychlit tempo nebo naopak zvolnit.

Vnímám, jak mnohé z nás léto vybízí ke zpomalení, mnohdy i k zastavení a sem tam i k bilancování.

Ano, menstruace je stále pojem a toto téma je společností stále vnímáno jako velké tabu. A mnohé ženy zažívají tak bolestivou menstruaci, že pravidelně sahají po růžové pilulce a kdyby mohly, pak alespoň na ty první 3 dny ulehnou a z nory nevylezou.

K cvičení pánevního dna metodou 3x3 jsem se dostala skrze bolestivou menstruaci a intuitivní tanec, který jsem v té době již 10 let vedla. Dlouhé roky jsem řešila, proč to každý měsíc tak bolí a že přeci jediným řešením nemůže být jen ta růžová pilulka.