Nelpění je osvobozující, aneb jsem ochotna se pustit?

26.11.2022

Ten letošní rok je pro mne (stále) velkou výzvou a procházím nejednou velkou změnou. Lpění proměňuji na (o)pouštění a (pro)pouštění. A velmi silně cítím, jak někdy není lehké ustát si své postoje a názory. Věřím, že intuici, ale občas se najde něco nebo někdo, co nebo kdo mne rozhodí a najednou ten vnitřní hlas slyším méně. Jo, stalo se mi, že jsem i na krátký moment zapochybovala, zda-li jsem dostatečně produktivní. A v momentě, kdy se ztiším, uvědomím si, že každý to máme po svém. Tak, jak zrovna potřebujeme. A i to zastavení se je občas potřeba. 

Letos zakouším i téma nelpění. To velké téma týkající se mnohých z nás. Vnímám, že někdy je těžké se pustit všech těch jistot, které známe. Sama jsem si (nejen) letos vyzkoušela, jaké to je, držet a zároveň i (o)pouštět.
Však si přiznejme, kdo z nás si umí? Naplno se uvolnit a (o)pustit ty staré známé jistoty?  
Jo, sama vím, že pro mne není nijak bolestivé vzdát se materiálních věcí jako jsou různé nablýskané sošky. Ale budu-li k sobě opravdu upřímná, pak se najde něco, bez čeho si svůj život neumím představit. 
Své blízké. Přátele. Domov. Práce. Vzpomínky.....
A přitom to všechno můžu z minuty na minutu ztratit. 

Nedám ti návod na tvůj život. Proč? Protože každý z nás je zodpovědný sám za sebe i za svá rozhodnutí. A ani ten nejmoudřejší člověk ti nedá návod na tvůj vlastní život. Snad jen - vnímej sebe samu. Hlas své duše i svého srdce. 

S láskou, 

MichaELA