Silnější než-li smrt

Velmi brzy jsem zjistila, že život bez lásky žít neumím. Vyrůstala jsem v láskyplném prostředí rodiny, která mi ukazovala, jaké to je mít pevnou půdu pod nohama. Jo, uznávám, že mnohdy jsem měla potřebu se zavděčit. Myslela jsem, že když budu tou hodnou holkou, budou mě mít radši. A že ti, kteří tu jsou a tolik je miluji, jsou nesmrtelní. 

Postupně jsem pochopila, že lásku není třeba si zasloužit. Lásku musím probudit v sobě samé. Postupně jsem tu lásku začala nacházet v literatuře, v hudbě, v přírodě i tichu i v putování ve vztahu. A později jsem tu lásku našla v sobě. Tu bezpodmínečnou lásku, kterou mohu naplnit samu sebe. 

Vnímám však, že zamilovat se není to stejné jako být a milovat. Tady a teď. Letos je to devět let od chvíle, kdy zemřel ten, který tu byl vždy, když bylo třeba. Ten, který byl v mých očích tím nejlepším mužem mého života. Děda. Ten, který tu byl u všech mých pádů i vzestupů. Jo, během toho loučení s ním jsem definitivně pochopila, že teď už je to jen na mě samotné, kolik té lásky dám sobě samé. 

Od té doby jsem na kurzech cvičení pánevního dna, ale i během online setkání death café, vyslechla desítky, nebo možná spíš stovky příběhů (sebe)lásky i (sebe)přijetí. Každý ten příběh byl jiný. Jeden byl bláznivý, další naplněný soucitem i pokorou. Chutí a vůní lásky je fakt nespočet. Nakonec jsem v každém to příběhu začala spatřovat duchovní rozměr. 

Jo, ta cesta je sice dlouhá, ale krásná. Vím, mnohému se naučit nestihneme a nikdo z nás nedostal při narození mapu ani návod, jak se dostat k sobě blíž. Jak přijmout sebe samé. Na mnohé ve svém životě si přicházíme během té cesty. Sem tam odbočíme a pak se zase vracíme. Z vlastní zkušenosti však vím, že tím nejspolehlivějším kompasem je naše srdce. 

Vím, že navazování vztahů a jejich budování je náročné. Nejsou sázkou na jistotu, a mnohdy od nás žádají to nejdůležitější, co máme. Náš čas, život, ale i nás samotné.

Taky jsem si ověřila, že tou nejdůležitější osobou v mém životě jsem já sama. Stačí se postavit do své vlastní síly, napojit se na svůj zdroj a zažehnout tu vnitřní záři. A abych mohla říci, že mám ráda někoho druhého, musím začít u sebe. Probudit tu lásku k sobě samé a přestat hledat venku. Protože nezvládnu-li si dopřát dostatek péče i právě té lásky, pak nikdo z okolí mi to vše, co mi chybí, doplnit nemůže. 

Cítíš-li, že tohle je to téma, které řešíš a potřebuješ pomoci, neboj se mi ozvat nebo se přidat na některou z vypsaných akcí. Tou nejbližší jsou Hovory o životě a smrti, kde krom sestupů do vlastního nitra získáš i jemné nástroje pro každodenní použití.

S láskou,
MichaELA