Jak pracovat se strachem z konečnosti?

25.05.2024

"Nemám strach ani tak ze své smrti, ani z umírání. Ale mám strach z té bolesti, kterou tím přinesu mým blízkým. Co s nimi vlastně bude, až zemřu?"

Jo, obdobné dotazy dostávám (nejen) v rámci individuálních sezení, ale sem tam tahle otázka vyplave na povrch i během rituálů. Vnímám i, že těchto dotazů přibylo v posledních dvou letech, ale i v souvislosti s tím, co se nyní děje ve světě. 

Může to souviset i s tím, že ta doba, která je trochu posunutá jinak, než jsme znali, pak mnohým z nás vytahuje naše emoce, obavy a vše, co jsme potlačili kamsi hluboko. 

Neumím kouzlit, abych vaše strachy rozehnala. Ale mohu vám napsat, co pomáhalo mně, když odešel jeden z mých blízkých lidí. A i mě tyhle otázky opakovaně napadly a sem tam se vrací. 

Možná se může zdát zvláštní, že ač se mi tohle téma taky sem tam vynoří na povrch, pak mě neděsí. Když se zjeví, tak se na to téma podívám z role pozorovatele, prohlédnu jej a pak jej propustím. 

A nyní s tebou chci sdílet to, co mi pomáhá - možná to pomůže i tobě, pokud v tobě představa vlastní smrti vyvolává různé zužující stavy a pocity. 

A možná to, co pomáhá mě samotné, pro tebe vůbec nebude. A je to úplně v pořádku. Jen si myslím, že stojí za to zamyslet se nad tím, jaké jiné cesty existují a jak dojít k tomu vnitřnímu klidu. 

Proč? Protože kdo se bojí, pak se pravděpodobně bude bát až do smrti. 

1. Dovol si zařídit praktické záležitosti

Jo, vím. Možná ti přijde zvláštní dávat dohromady závěť, když sice už další děti mít nebudeš a do důchodu máš daleko. Ale věř, že chceš-li se o pozůstalé postarat a pečovat o ně, pak jedna z věcí, která jim po tvém odchodu pomůže, je závěť. 

Věř, že svou poslední vůlí (sepsáním závěti) svou vlastní smrt nijak nepřivoláváš. Je to jednoduše jeden z praktických a racionálních kroků, který pozůstalým usnadní minimálně několik prvních měsíců. 

Určitě si ujasni, jak by mělo být naloženo s tvým tělem po smrti (jak a kde má to poslední rozloučení probíhat atd.). Máš-li ještě malé děti, pak se neboj vyjádřit i, jak chceš, aby o ně bylo postaráno, zůstanou-li bez rodičů. 

2. Ukliď si svůj život

Vím, tohle zní zvláštně. Ale mít uklizený svůj život pro mě samotnou znamená, že každý večer, když ulehám, nemám výčitky a nevyčítám si, co se mi nepovedlo a mohla jsem udělat jinak. Cítím-li v některé z oblastí mého života neklid a nesrovnalost, pak pracuji na změně. Vím, ta změna někdy bolí, ale je třeba přinést i nějakou oběť. 

Zkus zhodnotit třeba i to, jaké vztahy máš se svými blízkými? A co hádky? Máš je urovnané? Chodíš opravdu spát s čistým a otevřeným srdcem, v kterém nemáš žádnou zášť a ublížení?

Že ne? Ještě je čas to změnit.  

3. Nepoddávej se strachu

Strach nás umí odpojit od sebe samotných. Cítíš-li strach, který se stahuje, pojď si dopřávat pravidelná zastavení a svou pozornost zaměř na dech, který ti pomůže to stažení a strach rozpouštět. 

Strach ze smrti určitě nefunguje jako její prevence, protože to, že se budeš bát, nijak smrt neoddálí. S jistotou ti však zajistí život plný stažení a křeči. Sama za sebe raději volím uvolnění a cestu životem bez strachu ze smrti. 

4. Věř, že v životě se děje vše tak, jak má

Jo, vím. K tomuhle nedojdeš jen tak na lusknutí prstů ze dne na den. Je potřeba na tom pracovat. 

Na té cestě životem nám přichází různé zkoušky. U mnohých si můžeš říct, že jsou to jen klacky házené pod nohy. Ale co ty zkoušky brát jako výzvu a příležitost, díky které se něco naučím? 

Stačí si i uvědomit, že ne vše musíme chápat a není třeba hned vidět na konec cesty. Ale můžeme věřit, že vše se děje pro dobro. Pro dobro každého z nás. 

S láskou, 

MichaELA