O zrození a konečnosti, aneb odhalme to tajemství

V první chvíli jsem si říkala, že to sem úplně tak nepatří. Několikrát jsem ten text už měla napsaný a vždycky jsem jej smazala. Ale pak jsem si říkala, že i tohle je právě jedno z těch témat, které jsou stále zahaleny tajemstvím. A vlastně i tohle sdílení patří k tomu projektu O životě a smrti.

Na jedné z akcí o životě a smrti v propojení s cvičením pánevního dna, jedna z žen, říkejme jí třeba Anežka, sdílela, že přišla o miminko. Ten okamžik nastal krátce po porodu. Na konci sdílení dodala, že neplodnost, potraty a ztráta miminek by nemělo být tabu. 

A to mi dodalo odvahu. Odvahu o tom psát i tady. Není to tak dávno, co jsem měla pocit, že je těhotná snad každá žena v mém okolí. Kamarádky oznamují těhotenství jedna za druhou a sem tam se stane, že se i mě některé z kolegyň ptají, kdy já už taky s tou novinkou přijdu?

Chci jen říct...
....že ne všichni všechno ví. Ne s každým mluvím o tom, co mám za sebou. Nezlobím se. A souhlasím, je třeba bořit i tabu kolem potratů, jen cítím, že ke každé z nás je třeba přistupovat jinak.  

Individuálně. Nikdy totiž nevíš, čím si daná žena prošla a co zrovna zažívá. Netvrdím, že je (nejen) tohle téma jednoduché a snadné o něm mluvit. Jen je dobré přiznat si, že i na příběhu záleží a ke každému sdílení přistupovat fakt jinak. 

A tak zkusme i změnit svůj přístup. Přístup ke sdílení a nechat na každé ženě, kdy a jak ten svůj příběh otevře.

S láskou,
MichaELA