Všechno má svůj čas

Všechno má prý svůj čas a vše se děje tak, jak má. 

Tak, jako každý rok v červnu, tak ani letos tomu není jinak. Bilancování. Uzavírání. Propouštění a otevírání se novému. Možná se ptáš, proč zrovna teď, v červnu? Vždyť většinou se bilancuje a uzavírá v prosinci, s koncem kalendářního roku. Vnímám, že v mém životě ten rok trvá od června do června, protože právě červen je pro mne narozeninovým měsícem. 

Cítím, že vše, co se děje, má nejen svůj čas, ale i důvod. 

Teď, možná víc než kdy jindy, je i čas...

...bořit, ale i budovat. 

...plakat, ale i se smát

...hledat, ale i ztrácet

...opatrovat, ale i odhazovat to, co je v mém životě navíc

...mlčet, ale i mluvit

...milovat, ale i nenávidět

To a mnohem více prožívám a zažívám (nejen) v měsíci červnu. V čase, který je časem velkých věcí, ale i změn. Vyhledávám možná více ticha než kdykoliv jindy. To ticho, které jednoho léčí jiného vede k propasti, ve které zeje hlubina šílenství. 

Vím, to ticho umí ve spáncích vyvolávat rytmické tepání a dunění, až se najednou vyvalí lavina různých pocitů, do kterých se dlaně boří jako do měkké deky a snažíme se nadechnout čerstvého vzduchu. 

Znám i to ticho, které umí hrát něžnou melodii, která vybízí k jemnému pohybu, možná až k tanci. A zároveň znám i to ticho v době, kdy je třeba se s něčím / někým v životě rozloučit. To ticho, kdy nezbývá než jen sedět. Třeba jen na podlaze vedle postele či v trávě v přírodě a slyšet zvuk, který způsobila veliká slza. A klidně těch slz nechat ukápnout tolik, kolik jich je jen třeba. Však slzy jsou sprchou naší duše.

Jo, i ticho patří do života. Odehrává se v něm mnohdy to nejdůležitější. Ticho slouží ke spojení se se sebou, se svým zdrojem i s pokorou. Ticho není projevem čehosi, co nás míjí. Ticho vnímám jako signál k projevu naslouchání.  

A jaký je ten červen pro tebe?

S láskou, 

MichaELA