"Dobrý den, váš dědeček právě zemřel," oznámil mi lékař sotva jsem dorazila na návštěvu. Jeho hlas byl plný soucitu. V tu chvíli jsem cítila pocit zmrazení a po pár minutách jsem se rozbrečela. Ne proto, že už nežiješ, dědo. ale proto, že jsem zatoužila tě chytit za ruku, pohladit tě, obejmout se. Najednou mi v tom celém nepřišlo nic...
"Míšo, mojí nejlepší kamarádce zemřel partner a vůbec netuším, jak jí v tomto období pomoci."
"Nemám strach ani tak ze své smrti, ani z umírání. Ale mám strach z té bolesti, kterou tím přinesu mým blízkým. Co s nimi vlastně bude, až zemřu?"
Většinu z nás někdy napadlo, co bude, až nastane konec. Konec našeho života. Málokdo z nás však přemýšlí o tom, co by si přáli a málo lidí o svých přáních řekne někomu dalšímu. Vnímám, že téma smrti je stále velkým tabu a vyslovení nahlas toho, co si přejeme v závěru života je ještě náročnější. A většina z nás to nechává na poslední chvíli. ...
Když v průběhu individuálního online sezení někomu vypadne karta Nic či Smrt, pak to neznamená smrt v klasickém slova smyslu. Tyto dvě karty velmi silně vnímám jako transformační, kdy odpadá něco starého a vzniká tak prostor pro nové.
