10 věcí, když zemře někdo blízký

02.04.2022

"Míšo, mojí nejlepší kamarádce zemřel partner a vůbec netuším, jak jí v tomto období pomoci."

Sem tam mi e-mailem přijde podobná otázka. Trpělivě a s láskou odpovídám, protože vím, že v blízkostí pozůstalého může být náročné. A taky vím, že tolik chcete nabídnout pomocnou ruku, ale vůbec nevíte jak. 

Možná kolem pozůstalého přešlapujete jako slon v porcelánu a to poslední, co chcete, je ublížit člověku, který už teď hodně trpí. 

Ano, jsem průvodkyní (nejen) pozůstalých a těch, kteří umírají, ale jako většina z nás, stála jsem i na té druhé straně. Mám zkušenost s tím, jaké je to truchlit a být obklopená lidmi, kteří neví, co říct či udělat, aby pomohli.

A dnes posílám 10 věcí, které bych (nejen já) ocenila, aby tenkrát lidi okolo mě věděli. A tobě se taky možná  někdy budou hodit.

1. Pozůstalí a truchlící jsou tak trochu jiným živočišným druhem

Ve chvíli, kdy přijde ztráta v podobě úmrtí nejbližšího člověka, pak jsme zranitelní. Lidství se najednou objeví v nahé podobě. A to, co jsme jindy ustáli s úsměvem, vás v danou chvíli dokáže opravdu ranit. 

Pozůstalý tak často reaguje úplně jinak, než jej známe. Pozůstalý možná bude jednat v danou chvíli zvláštně -  jeho reakce budou jiné, tak nějak nelogické. Může být podrážděný, urážlivý a možná i dokonce zlý. Neber si to osobně a přijímej to v laskavosti. 

Ty reakce nejsou mířené na tebe - vše se děje z beznaděje, která se odehrává v celém nitru. 

2. Pozůstalé nenuť do role oběti

Možná se nabízí společně nadávat na všechnu nespravedlnost světa. Ale prosím, nedělejte to. Nevytahujte řečnické otázky typu "proč se to muselo stát zrovna jemu, když byl tak hodný člověk". Ničemu to nepomůže. Jenom to pozůstalého hází do role oběti a uzamyká ho to v jeho zármutku.

Dejte pozůstalému pocítit, že i nyní, ve chvíli, kdy je oslabený, stále může být tvůrce. Zaměřte se na jeho dobré vlastnosti. Chvalte ho. Vybízejte ho k tomu, aby byl na sebe hodný.

On je ten, kdo zůstal naživu a i když to teď možná tak nevypadá, bude žít dál. Je teď možná oslabený a bude mu trvat hodně dlouho, než se postaví zpátky na nohy, ale rozhodně není oběť.

3. Jednej autenticky

Vím, že tohle pro mě osobně byla jedna z hodně důležitých věcí, které jsem vnímala po úmrtí jednoho z mých nejbližších. Cítila jsem se nepříjemně, když se mi někdo moc snažil pomoci tak, že jsem toho člověka vůbec nepoznávala. 

Opravdu je nejlepší, když budeš taková / takový, jací jste vždy.  

Mluv s pozůstalým přesně tak, jak jsi s ním mluvil/a doposud. 

4. O zemřelém klidně mluv

Snažíš se vyhýbat vzpomínkám na zemřelého, abys pozůstalému nepřipomínal/a? Věř, že není vteřiny, kdy by si to pozůstalý nepřipouštěl. 

Věř, že snažíš-li se tak moc témata kolem zemřelého nezahrnout do hovoru působí jako křeč. 

Pozůstalí jistě ocení, když budete na zemřelého vzpomínat. Nebojte se mluvit o tom, co jste společně prožili a zkuste se i zamyslet nad tím, co by na dané situace zesnulý asi tak řekl. 

Uchovejte si jej ve vzpomínkách i v srdcích, kde můžeš žít opravdu nekonečně dlouho. 

5. Vynechej otřepané fráze

Jsem si plně vědoma toho, že je těžké v této situaci mluvit a někdy netušíme, co ještě říkat a co už ne. Mnohdy se bojíme ticha a tak mluvíme jen abychom to ticho vyplnili. 

Z vlastní zkušenosti však vím, jak léčivé může být společně sedět v tichu. Nebo si prostě jen pustit oblíbený film.

Jen se, prosím, vyhni větám typu, že čas vše zahojí atd. Je to sice pravda, ale v té největší bolesti to pozůstalého může ještě více naštvat. 

6. Raději si odpust různé oduševnělé rady a pravdy

Ne že by snad nebyly pravdivé, ale pokud je člověk rozbolavělý, pak jimi můžeš ještě více ranit. A možná tě mohou poslat jen kamsi. 

Pozůstalý v danou chvíli má pocit, že nikdo nemůže pochopit tu bolest a co právě cítí. Místo těch oduševnělých vět raději řekni, jak si nedokážeš představit, co daný člověk zrovna cítí a že jsi tam.

7. Neboj se nabízet konkrétní pomoc

Tou nejhorší nabídkou pomoci je, že pozůstalému nabídneš, že se na tebe může obrátit kdykoliv bude potřebovat. Pozůstalý je oslabený a má asi i potíže uspořádat si život tak, aby přežil ze dne na den. A v danou chvíli nemá úplně kapacitu si říkat o pomoc. Pozůstalému raději nabídni konkrétní činnost v konkrétní čas. 

Třeba tak, že v určitý den a čas pomůžeš s dětmi nebo danému člověku uvaříš. Mě samotné například pomohlo i to, když jsem kolem sebe měla rodiny s dětmi, které mi umožnili je hlídat. 

8. Jednoduše si vezmi na starost jednu konkrétní činnost

Když umřel můj blízký člověk, tak jsem měla pocit, se padám kamsi hluboko. Zoufale jsem hledala pevné body, o které se mohu opřít. 

Tehdy mi opravdu moc pomohlo, že jsem kolem sebe měla lidi, kteří mě uměli podržet i beze slov a drobnými činy. Jako třeba tím, že jsem k nim mohla jít právě hlídat děti. 

Našli se i lidé, kteří mi pomohli sepsat konkrétní body, které byly v danou chvíli potřeba. 

9. Buď tam pro toho člověka (pozůstalého) i za rok, ale i za delší časový úsek

Tohle je vážně důležitá věc. Vím, když někdo zemře, tak reakcí druhých je leknutí. A mnozí se do pomoci ženou jen na základě toho leknutí. 

Ale to nijak dlouho nevydrží a ta pomoc časem odpadává a časem těch pomocníků zůstane jen hrstka. Ale je třeba si pamatovat, že těžké chvíle bude pozůstalý zažívat dál. Za půl roku, za rok, ale třeba i za 6 let. A tak buď tam pro toho člověka, i když se ti zdá, že tu pomoc už nepotřebuje. Možná se jen neodvažuje si o ní říci. 

10. Žij dál

To je přeci jasné, řekneš si. Ale opravdu je to tak snadné? 

Svět se točí dál, i když pozůstalý bude mít opačný pocit. Možná bude i potřebovat, aby mu ten svět pomohl někdo rozpohyboval. 

Proto s tím člověkem zůstávej v kontaktu - pozvi jej na oběd, do kina či divadla nebo třeba jen na procházky do přírody. 

Pieta není o tom, že spolu se zemřelým zapomenete žít. Myslím, že je to o tom, že svůj život budete žít dál tak, jak by si zemřelý nejspíše přál. V lásce, radosti i uvolnění. 

S láskou, 

MichaELA