Do nitra
Dlouhou dobu jsem toužila po harmonii, vnitřním klidu i po tichu a přitom, kamkoliv jsem přišla a přijdu, pak všude hraje hudba či televize. Ulice, dopravní prostředky i obchodní centra jsou přeplněny lidmi a všude je velký hlahol. Neustále jsme vystavováni reklamám a neustálému nabízení služeb, při jejichž nabízení nás neustále někdo staví nebo nám kvůli nabízení čehosi volá.
Kdykoliv jsem vždy přišla domů, pak jsem okamžitě pouštěla ať již rádio či televizi a další hluk jsem si tak dobrovolně vytvářela i doma. Pak jsem se sama sebe začala ptát - proč? Před čím vlastně utíkám? Co nechci vidět a slyšet?
Postupně jsem začala zkoumat, co se odehrává ve mě samotné, jsem-li v úplném tichu? A začala jsem pomalu propojovat fyzickou, emoční, ale i energetickou rovinu a začala jsem se tak věnovat i péči o svou duši. Péče o tělesnou schránku většina z nás bere jako automaticky, ale přitom tak zapomínáme na ten zbytek.
Do svého života jsem zařadila i takové malé cvičení, které nezabere příliš mnoho času. Když cestuji autobusem či vlakem, tak místo sledování obrazovky telefonu jen tak vypínám svou mysl a ladím se na hlas své duše i srdce. Spolu s tím jsem začala pozorovat, co se děje ve mě samotné, dovolím-li si dívat se jen tak "do blba" a přitom vskutku nemyslet na nic?
Většina z nás touží po vnitřním klidu, ale ten se nedostaví sám od sebe. Je třeba se zastavit, obrátit svou pozornost z vnějšího světa do vnitřní krajiny a začít u sebe. Proč? Protože před sebou, ani před ničím jiným neutečeme.
Ano, můžeš namítnout, že pokud jsem byla nespokojena, mohla jsem se sbalit a odstěhovat se do jiného města či dokonce státu. Sám před sebou však nikdo z nás neuteče - protože sami sebe si s sebe vezeme, ať jedeme kamkoliv.
Mohla jsem se snažit i proměnit svět kolem sebe a druhé lidi, ale došlo mi, že ta změna vychází zevnitř a tak jsem začala u sebe a přijala jsem s tím vše, co mi do života přichází. Přestala jsem tak bojovat a kopat kolem sebe, protože rozčilováním bych vydala příliš mnoho energii a k vnitřnímu klidu bych tak stejně nedošla.
Ve chvíli, kdy každý z nás přijme sám sebe a nastartuje tu změnu uvnitř, pak i v tom vnějším světě se začnou dít zázraky. Stále pracuji na svých myšlenkách a přeměňuji je na pozitivní. A materiální bohatství? To nikomu z nás dlouhodobé štěstí nepřinese.
K té přeměně a ke štěstí není třeba nic materiálního, ani druzí lidé nám dlouhodobě k té spokojenosti nepomohou. Je potřeba se rozhodnout, vzít svůj život do vlastních rukou, postavit se do své síly a vyrazit. Stačí začít maličkostmi - pravidelnými duchovními cvičeními. Na trénování je dobrá i meditace či pravidelné cvičení jógy nebo jakékoliv jiné cvičení, které právě tobě dělá dobře.
Dobré si je i pamatovat, že udržet si klid, je celoživotní práce. A nezapomínejme na to, že čím lépe známe sami sebe, pak můžeme snáze dosáhnout i vnitřního klidu.
S láskou,
MichaELA