Jak s dětmi mluvit o smrti?

Často si děti před tématem smrti přejeme ochránit, ale ono to tak úplně nejde. Dříve či později přijde otázka, co je vlastně smrt? Děti se s ní dříve či později setkají v blízkém okolí. Za sebe téma smrti vnímám jako přirozenou součást života. Jak vlastně dětem pomoci s procesem truchlení, když zemře někdo blízký?
Ve
chvíli, kdy se děti na smrt začnou ptát, míváme my dospělí
tendenci chodit kolem horké kaše či odpovědět velmi stručně.
Děti se však ty informace o smrti tak jako tak dozví. Tématu
budou vystaveny ve škole mezi spolužáky i kamarády, ve filmu,
seriálu či v knize.
Když přijde smrt
Nemusí být ani trochu jednoduché říci, že zemřel někdo z blízkých. Není se však za co stydět, rozhodneme-li se např. sáhnout po některé z knih k tomu určených. Může to být snadná pomoc s nalézáním slov pro děti i dospělé. Ten text může pomoci (nejen) s komunikací, ale také s tím, jak snadněji a přirozeněji mluvit o věcech, ke kterým bychom jinak neměli odvahu a těžko bychom tak nalézali slova.
Slovo smrt nezabíjí
Pokud
to slovo smrt vyslovíme, neznamená to, že tím tu smrt způsobíme.
Je to jen slovo. V komunikaci s dětmi jej užíváme opatrně,
šetrně, nicméně užívejme slov přiměřeně věku dítěte a
pravdivě. Děti se tím učí, že smrt je přirozenou součástí
života, i když to někdy může bolet
A
nyní posílám pár bodů, jak ještě lze s dětmi mluvit o smrti:
1. Naslouchejme jim s respektem
Některé děti často potřebují po úmrtí blízkého vyprávět příběh - co se stalo, kde byly, když se o úmrtí dozvěděly, jaké to pro ně bylo. Naopak některé děti o události mluvit nechtějí či nemohou. Věnujme pozornost i tomu, co neříkají.
2. Vzpomínejme s dětmi společně na zemřelého
Dejme dětem možnost se se zemřelým rozloučit formou vhodného rituálu. Vzpomínání na zemřelého je součástí procesu zpracování jeho ztráty. Děti se tak mohou naučit, že zemřelý člověk zůstává v životě těch, kteří žijí dál, a že mluvit o zemřelých není rozhodně tabu. Zvláštní pozornost věnujme "výročí úmrtí," je to pro děti speciální čas.
3. Zachovejme obvyklý řád a zvyklosti
Obnovit pocit stability pomáhá zachování obvyklých rituálů, zvyků, denního řádu (čas ukládání ke spánku, čas společného jídla či rodinné tradice). Aktivita v podobě sportů a jiného vybití energií může být nápomocná.
4. Vytvořme pro děti bezpečné prostředí pro truchlení
Umožněme dětem, aby si našly alespoň jedno takové místo, kde by se cítily bezpečně se svým smutkem. Kdykoliv je to možné, dávejme dětem na výběr. Dejme jim vlastní příklad, jak mohou truchlit.
5. Nesnažme se je násilně rozptylovat
Ani je rozveselovat, vozit je někam za zábavou či sportem. Dovolme jim svobodně vyjádřit své pocity ve hře, kresbě či psaním.
6. Odpovídejme i na těžké otázky dětí
Ujistěme se, že je v pořádku, když se dítě na takové věci ptá
7. Říkejme pravdu
Pokud neřekneme dítěti pravdu, pak jen komplikujeme jeho truchlení. Nikdy dítěti nelžeme, buďme upřímní a otevřeně.
A mysleme na to, že každý truchlí jinak a všechny způsoby jsou v pořádku.
S láskou,
MichaELA