Jak být single (Meduňka 8/2020)

01.08.2020

Jak být single 

(Meduňka 8/2020)

Vztahy jsou častým tématem, s kterým se setkávám nejen v rámci individuálních sezení tarotového koučování či na kurzech pánevního dna, ale i v soukromém životě. Setkávám se i s otázkami typu, jaké to je být single a zda-li není příliš sobecké myslet jen na sobě a věnovat čas jen sobě samotné. Setkávám se i s názorem, že pokud si člověk, s kterým má s někým milostný vztah a partnera či partnerku nechá jednou za čas doma a jde někam sám, je to špatně. Znamená to snad, že svůj protějšek zanedbává a nemá jej rád?

Základní otázka zní: Jak mohu mít zdravý vztah, když neumím být single?

Sama jsem byla nějakou dobu single i ve vztahu s partnerem. Když jsem byla single, neměla jsem pocit, že bych nějak trpěla, jako si spoustu lidí myslelo a mnoho z nich mi to dávalo najevo jak soucitnými pohledy, jaká jsem chudinka, tak i poznámkami typu, že mají někoho ze svých údajných kamarádů, kteří jsou "volní", žádný z těch kamarádů neměl štěstí na partnerky a zrovna já bych byla tou pravou. Je mi líto, ale tohle u mě neprojde - na své cestě životem chci jít vedle někoho, kdo ví, co chce, nestojí na místě a nepotřebuje se s někým seznamovat jen za účelem vytvoření partnerského vztahu.

Mnoho lidí - a to nejen z mého okolí - udržuje vztah, v kterém nejsou spokojeni, jen proto, aby nemuseli být sami a nezůstali tak single. Proč? Mnozí lidé se bojí být sami a raději si vytváří závislost na druhém. Řada z nich si závislost stále spojuje s užíváním alkoholu, drog či hraním na automatech, ale může se týkat i partnera a jako každá závislost nás může poznamenat na celý život. Jak? Tím, že přijdeme o svůj život a začneme se řídit podle někoho druhého.

Všechny závislosti jsou si podobné tím, že závislý ztrácí sám sebe, svou vlastní svobodu, identitu i přátele. Postupně omezí všechny vlastní volnočasové aktivity, přeruší kontakt se svými přáteli a partner se pro něj stane vším. Stejně jako pod vlivem závislosti na drogách také pod vlivem partnerské závislosti lidé začnou dělat věci, ke kterým by se jinak neuchýlili. Drogově závislý musí do svého těla stále dodávat dávku jakési látky a člověk závislý na vztahu potřebuje druhého také jako drogu.

Na druhé straně je také pravda, že lidé, kteří jsou dlouho single, se pak již často nedokáží přizpůsobit a nechtějí nijak slevit ze svých vlastních priorit. Pro zdravý život je však důležité obojí, tj. nezávislost stejně jako empatie a schopnost přizpůsobení se, protože - marná sláva - člověk je tvor společenský a párový.

Co je vlastně vztah?

Lidé, kteří se stanou závislými na svých partnerech, velmi často omlouvají jejich chyby, chtějí s nimi trávit co nejvíce volného času a přestávají mít vlastní názor. Panicky se začínají bát rozchodu a mají pocit, že život bez toho druhého nemohou zvládnout. Taková závislost často vzniká ze strachu ze samoty a z toho, že by svůj volný čas museli trávit sami se sebou.

Máme-li partnerský vztah, je třeba si uvědomit, že druhého člověka nemůžeme vlastnit. Měli bychom k němu cítit úctu, protože se dostáváme do hluboké intimity sebe samých. Vztah je překrývání se a pronikání do sebe, ale v určitém smyslu by měl stále respektovat i vzájemnou nezávislost. Buďme vzájemně jako dva sloupy podpírající střechu, ale nikdy se nesnažme vlastnit jeden druhého. Zůstaňme nezávislými. Co je tou střechou? Láska k sobě samým, protože teprve v momentě, kdy tou láskou přetékáme, může vzniknout i láska k druhému.

Pro mnohé lidi je vlastně pohodlné, pokud na ně po příchodu z práce doma někdo čeká, pomůže jim v případě nedostatku finančních prostředků nebo je dokonce živí. Mnoho lidí se obhajuje tím, že je jejich partner / partnerka má rád / ráda a nikdo jiný by je rád mít nemohl. I to je důvod, proč se lidé raději stávají závislými na druhých a proč se bojí z nefungujícího vztahu odejít - nemají totiž dostatečně rádi sami sebe a bojí se být jen sami se sebou. Nevědí, jak trávit čas a z takzvané samoty mají strach. Zároveň před druhými nosí masky, protože se je společnost stále snaží přetvořit k obrazu svému.

Věnovat se sám sobě

Když sestoupíme hluboko do svého nitra, můžeme si položit následující otázky a pokusit se na ně poctivě odpovědět: "Jak mohu trávit čas sám / sama se sebou?" "Jak mohu být spokojen/a bez partnera / partnerky? Pro mnohé je však představa života bez partnera či partnerky děsivá, protože by na povrch mohlo vyplavat něco, co si nechtějí připustit. Pokud mají potřebu hledat lásku, kterou dostanou od druhého člověka, dávají tím najevo, že jim chybí láska ks obě samým. Proto je třeba udělat i v partnerství čas sám na sebe tak, abychom nebyli nikým a ničím rušeni a dovolili si sestoupit do vlastního nitra, odkud necháme vystoupit lásku ks obě. Na to je třeba myslet stále i ve vztahu, který právě prožíváme, a proto na čas, který si dovolíme strávit jen sami se sebou, nezapomínejme. Opravdu totiž platí, že neumíme-li dát lásku sami sobě, nemůžeme ji dát ani partnerovi a pak ji od něj ani nemůžeme dostat. Do svého života vždy přitahujeme takové lidi, kteří nám zrcadlí náš vztah k sobě samým. Může to znít jako fráze, nicméně je to holý fakt.

Přijměme tedy sami sebe bez jakýchkoliv podmínek a začněme na tom pracovat hned. Otevřeme své srdce a rázem nám zkrásní nejen celý svět, ale hlubokou lásku a úctu pocítíme i k sobě samým. Co bylo, už nezměním, a co bude, tvoříme právě teď. Během chvíle, kterou si dopřejeme strávit jen sami se sebou, si plně uvědomíme přítomnost a také si tak můžeme zpracovat vše, co se odehrává v našem životě. Patří k tomu uvědomit si, kdo doopravdy jsem a kam směřuji. Chvilek o samotě si užívejte třeba při procházce, meditaci, cvičení nebo u jakékoliv činnosti, která vám dělá dobře a přibližuje vás k vaší podstatě.

Hledat či nehledat?

Někteří lidé jsou závislí i na hledání partnera a tato závislost škodí úplně stejně jako závislost na vztahu, který již dávno nefunguje. Pokud lpíme na hledání nového partnera, je to jeden ze znaků nenaplněnosti a jasný důkaz toho, že nejsme spokojeni sami se sebou a potřebujeme tomu zástěnu ve formě partnerského vztahu. Získáme pocit, že se za druhého schováme.

Pokud v našem životě nastane fáze, kdy neustále hledáme nové partnery, které navíc střídáme, svádí nás k to pocitům, že nejsme dost dobří a nikdo nás nemá rád. Vždy je lepší si mezi jednotlivými vztahy dát pauzu a hlavně se naučit být i ve své vlastní přítomnosti. Máme-li milenecký vztah, je nutné si uvědomit, že milenecký vztah má své hranice.

Vezmeme-li to z duchovního pohledu, v podstatě ani není třeba hledat tu pravou či toho pravého, protože tím bychom si měli být my sami. Záleží na tom, jak přijmeme sami sebe. Jakmile na sobě začneme takto pracovat, nastanou změny a do svého života budeme přitahovat ty, kteří jsou naladěni podobně. Jsem také přesvědčena o tom, že navazování vztahů je krásné, protože to znamená milovat a sdílet, avšak než budeme moci skutečně milovat, musíme láskou ke všemu a ke všem přetékat my sami. Musíme vykvést v krásnou květinu, která je otevřená. Dvě otevřené květiny k sobě mohou vysílat vůně, mohou společně tančit, vést hovory, vzájemně si šeptat atd.

Vstávej, semínko...

Všichni se rodíme jako semínko, a zda vykveteme, závisí jen na nás. Každý z nás čelí volbě, kterou cestou se dát. Někteří zůstanou semínky, protože ve voňavou květinu nevykvetou, žijí prázdně a prázdní také umírají.

Ať jsme sami či v partnerském vztahu, je třeba věnovat se nejen sami sobě, ale nezapomínat na svoji širší rodinu a přátele. Stále ale buďme sami sebou a buďme se sebou spokojeni. Přestaňme řešit, co si o nás myslí druzí, a nenechme se jimi ovlivňovat. Řiďme se především svojí vlastní intuicí.

A pokud si nejste jisti, zda zůstávat ve vztahu, který stagnuje, zeptejte se sami sebe: Co mi tento vztah dává? Co od vztahu očekávám? Kam vlastně jdu? Mířím tam i v současném partnerském vztahu?

Jste-li naopak v tuto chvíli bez partnera či partnerky a máte pocit, že jste odsouzeni k samotě, berte to jako příležitost, abyste si vytvořili takový život, jaký chcete. Je-li vaše touha po partnerovi, s nímž budete sdílet svoje vlastní vnitřní naplnění upřímná, určitě k vám pak v pravou chvíli láska přijde.

S láskou,

Michaela