Zastav se a dovol si chvíli nedělat nic

22.05.2022

Žijeme ve společnosti, která jede na výkon a pokud někdo lehce vybočuje třeba jen tím, že si jen tak sedne či lehne, pak je pro druhé lenivý. 

Sama jsem se dlouhou dobu snažila o to nevytvářet na sebe tlak. Odpočívat. Jen tak být. Tady a teď. 

Měla jsem totiž pořád pocit, že vše musí mít přesný plán a harmonogram. Pohyb a že se prostě pořád něco musí dít. Pořád jsem řešila, co by si asi tak pomysleli druzí, kdybych si dovolila odpočívat. 

Pak jsem ale pochopila, že tou nejdůležitější osobou v mém životě jsem já sama a nemusí mě trápit, co si myslí druzí. Proč? Protože ti, kteří mají neustálou potřebu řešit druhé, tím utíkají před sebou samými. Před řešením vlastního života i problémů. 

A tak jsem se rozhodla. Prostě být. Zastavit se a ladit se na potřeby mého těla. Relaxovat. Klidně si jen číst nebo taky nedělat NIC. 

Jo, je to proces. A vždycky, když si myslím, že to už umím, tak mi vždy život ukáže, že je ještě na čem zapracovat. 

Učím se, že i to NIC má velkou hodnotu.
Učím se, že i v tom NIC můžu najít velkou sílu pro to, co přijde.

Učím se, že i NIC může dosytit tu mou část, která dosytit potřebuje. 

Tak jo. Jdu se zastavit, uvolnit sevření těch plánů, které ne vždy musí vyjít. 

Jdu si užít přírodu, jen tak si sednout třeba na lavičku a dovolit si jen tak být. 

Pojď to taky zkusit a nevíš-li, jak začít a jak si dovolit rozkvést, pak tě zvu na 4týdenní cestu Rozkvět pánevního dna. 

S láskou, 

MichaELA