Můj příběh

Jmenuji se MichaEla Rhea a zas a znova objevuji, co znamená opravdu žít.
Jsem sociální pracovnice, dula na konci života a žena, kterou nepřestává fascinovat lidský příběh. Zajímá mě, co všechno nás utváří. Naše vztahy, zkušenosti, vztahy, tělo, emoce i okamžiky, které nás zastaví a přinutí se na život podívat z jiného úhlu pohledu.

Nemám odpověď na všechno, ale jsem člověk, který se rád ptá, naslouchá, hledá souvislosti a nechává se životme překvapovat. 

A vše, co dělám, dělám s láskou.

Od pochopení druhých k pozávání sebe samé
***
Vystudovala jsem sociální práci a od samého začátku mě zajímají lidé, jejich příběhy, vztahy, kořeny a způsob, jakým druzí vnímají svět. Chtěla jsem a stále chci pochopit, proč reagujeme tak, jak reagujeme a co se skrývá pod povrchem našeho chování a jak nás ovlivňuje to, co jsme prožili.

Postupně jsem začala zjistila, že samotné porozumění nestačí. Člověka nemůžme vnímat jen prostřednictvím jeho myšlenek a slov. A taky to, že důležitou součástí našeho příběhu je tělo i emoce.

A tak jsem začala obracet pozornost více dovnitř. K sobě, ke svému tělu a k tomu, co se odehrává pod povrchem.

Cesta, která vede přes tělo i vnitřní svět
***
Do mého života vstoupil Osho Zen Tarto, který jsem nikdy nevnímala jako nástroj předpovídání budoucnosti. Vnímám jej jako prostředek sebepoznání, zastavení a hledání nových úhlů pohledu. Postupně se k němu přidala i práce s pánevním dnem, dechem, meditace, mantry a mudry (jóga prstů).

Každá z těch cest mi přináší způsob, jak se vracet k sobě, k vlastnímu tělu, vnímání a přítomnému okamžiku. Dnes tyto přístupy propojuji ve své tvorbě, setkáváních a programech.

Život a smrt, aneb dvě strany jednoho příběhu
***
Téma smrti mě provází stejně přirozeně jako téma života. Díky těmto zkušenostem se sociální prací a doprovázením lidí na konci života jsem měla možnost být nablízku okamžikům, které jsou křehké, opravdobé a někdy jen těžko popsatelné slovy. Setkávání s umíráním, loučením a příběhy blízkých lidí mě naučilo dívat se na život jinak.

Smrt nevnímám jen jako téma posledních okamžiků. Vnímám jí i jako připomínku toho, že čas nikoho z nás není samozřejmostí. Vztahy, obyčejné chvíle, doteky, rozhovory a možnost být spolu mají nesmírnou hodnotu.

Věřím, že o smrti můžeme mluvit otevřeně, lidsky a bez zbytečného strachu a právě díky tomu můžeme lépe porozumět i vlastnímu životu.

Co dnes tvořím a propojení
***
Tvořím prostor pro setkávání, sdílení, zastavení a objevování. Stojím za projektem O žiotě a smrti, ale i za setkáváními K smrti dobrý kafe a podcastem Od začátku do konce. 

Ve své tvorbě propojuji tarot, práci s tělem, pánevním dnem, meditaci, mantry a mudry. Připravuji i kurzy, workshopy, retreaty a další příležitosti, při kterých se společně můžeme zastavit a věnovat pozornost tomu, co skutečně prožíváme. 

Každá aktivita může vypadat jinak. Společné mají však jedno: návrat k sobě i k životu, který se odehrává právě teď.

A kdo vlastně jsem, když zrovna nepracuji?

Jsem Michaela Rhea, žena, která má ráda knihy, přírodu, hudbu, koncerty, obyčejné rozhovory a chvíle, kdy nikam nemusím spěchat. Ráda tvořím, objevuji nová propojení, učit se nové a potkávat lidi, kteří mají co sdílet. 

Nemám pocit, že jsem už všechno pochopila. Naopak vnímám, že čím déle kráčím svou cestou, tím víc si uvědomuji, kolik toho ještě neznám. A možná právě v tom je ta krása.

Nechci druhým ukazovat jedinou správnou cestu. Chci vytvářet prostor, kde každý z nás může objevovat přesně ten svůj směr a cestu.

Mezi nádechem a výdechem. Mezi začátkem a koncem. Mezi životem a smrtí.

S láskou,
MichaEla Rhea