Z temnoty do světla

Devítkový rok, rok Poustevníka se blíží pomalu ke konci. Za sebe vnímám, že to byl čas plný výzev a příležitostí k obratu k sobě. Do svého nitra. A čas ke zpomalní, odstupu, spojení se s vnitřním světlem. Poustevník letos vedl k pravdě, která může růst uvnitř. V té vnitřní krajině. Pomalu, vytrvale a někdy i v samotě.
***
Teď jsme na prahu dalšího (k)roku. To světlo, které si v sobě nese každý z nás, není jen pro nás. Než jej však začneš předávat dál, je dobré ohlédnout se. Ne s hodnocením, ale s laskavostí.
***
Možná sis letos dovolila být méně dostupná, méně vysvětlující, více pravdivá. Možná ses naučila odejít dřív, než se ztratíš. A možná jsi pochopila, že samota není opuštění, ale návrat k sobě.
***
Poustevník nekončí jen se mění jeho role. Ze samoty se rodí moudrost, která může jít mezi lidi. 
***
Pojďme si každý z nás udělat takovou malou rekapitulaci 👇
***
👉Co mi rok Poustevníka skutečně vzal a za co jsem mu vděčná?
👉Kde jsem se letos přestala skrývat před sebou?
👉Jaké vnitřní světlo teď chci chránit i v pohybu, ne jen v ústraní?
👉Co už nepotřebuji nést sama?
👉Jaký první krok z ticha do světa cítím, že přichází?
***
Není třeba na vše odpovědět hned. Některé odpovědi dozrají až cestou. A klidně si to, co ti přijde, zapiš.
***
Konec roku Poustevníka není zavřenými dveřmi. Je to otevřená brána s lampou v ruce a klidem v srdci.
***
S láskou,
MichaEla Rhea