Jak to s tou vinou je?

Ta chvíle, kdy šlápla vedle, jí spustila vlnu (sebe)obviňování. Jakoby na sebe hodila neviditelnou deku, která jí stahuje do hlasů krutých. Do těch království plných stínů, kde se vymaluje jen černou a pak ven vylézá každý čin. 

Sama sobě se stává tichým vypravěčem i soudcem.

Je ale třeba zastavit (se) a zůstat chvíli v tichu, kde postavit se za sebe může. S hrdostí se narovnat, ocenit se. Z venku to totiž nepřijde. To semínko odvahy a světla zasazuje do úrodné půdy a zbavuje se toho, co třeba není. Fakt není třeba sebe obviňovat. Vlastně to není pro nikoho prospěšné. 

Jo, chce být lepší. Mnohem víc milující i pravdivá k sobě samé. Je ale i na čase přestat se trestat pocitem viny za ty nezdary, které se staly. Není třeba se vinit z toho, sejde-li z cesty. Je třeba vzít si z toho ponaučení, využít tu lekci k dalšímu posunu a jít dál. (Od)pustit sobě, uvolnit sevření a jít v uvolnění i plynutí.

Chce-li být šťastnou, musí odhodit ten pocit viny a hříchu. Přijmout zodpovědnost za sebe a ta rozhodnutí. Jednoduše (o)pustit, co už nefunguje. Udělat krok bokem a vydat se na cestu k sobě blíž. 

A to můžeš i ty. Vykročit na tu cestu, po jaké toužíš. A nevíš-li, jak na to, pak společně můžeme vytvořit mapu na cestu životem skrze obrázky Zenového tarotu. Stačí si jen napsat o svůj termín (online) sezení.

S láskou,
MichaEla