Cesta, která začíná uvnitř

Dlouhé roky se pohybuji v sociálním oboru, kde často druhé provázím na té cestě k sobě i k řešení toho, co je třeba. Může se občas zdát, že pro mě je mnohé snadné a mám vše vyřešené, ale i já jsem na své vlastní cestě. Jo, i já někdy hledám, učím se a znovu se nadechuji před dalším krokem.
***
A právě teď z toho Zenového tarotu padla karta Cesta, která nese příběh toho, co právě teď chci sdílet.
***
Slunce nad obzorem bylo těžké a oranžové, jako by vážilo všechna rozhodnutí. Obloha nebyla čistá byla plná mlhy, prachu, pohybu. A přesto se začala rýsovat jakási linie. Ne jasná silnice. Spíš proud. Směr.
***
V tu chvíli si uvědomila, že cesta nikdy nezačíná pod nohama. Začíná uvnitř.
***
Dlouho jsem čekala na znamení. Na mapu. Na někoho, kdo mi řekne: "Tudy." Ale karta mi šeptá něco jiného. Že nejsem ta, která cestu hledá. Jsem ta, která ji vytváří.
***
V obraze je pohyb. Není to klidné putování krajinou. Je to průchod ohněm, mlhou, nejistotou. A přesto je v tom síla. Postava se neotáčí zpět. Nezkoumá, co ztratila. Dívá se vzhůru ke světlu.
***
Možná právě o tom Cesta je.Ne o tom vědět, kam dojdu.Ale důvěřovat tomu světlu, které mě vede, i když vidím jen pár kroků před sebe.
***
Už dávno jsem pochopila, že největší iluze je čekat na "správný čas". Cesta vzniká pohybem. A každý krok, i ten nejistý, kreslí nový obzor.
***
Když tu kartu držím v ruce a dívám se na ní, pak cítím klid. Ten vnitřní klid. A jako by mi ten obrázek říkal:"Nepotřebuješ jistotu. Potřebuješ odvahu."
***
A tak vyrážím na cestu, kde stačí dělat malé kroky. Ne proto, že jsem si jistá. Ale proto, že cítím volání a to, kam směřuje ten vnitřní kompas.
***
Možná není důležité, kam dojdu.Možná je důležité, kým se stanu, když půjdu.
***
S láskou,
MichaEla Rhea