Když jsem tuto otázku dostala poprvé, nemusela jsem dlouho přemýšlet. Přála bych si luční kvítí, které nemusí být dokonalé. Místo plné kopretin, vlčích máků, zvonků i trav, které ve větru se tiše uklánějí. Ať je to místo živé.
***
A má-li tam růst strom, ať je to magnolie. Proč? Protože kvete dřív, než-li se objeví její listy....

Těch oblíbených míst mám několik a když jsem tuhle otázku dostala poprvé, okamžitě jsem věděla minimálně 3, na kterých bych ráda ty své poslední dny strávila.
*
Když se na to ale podívám z jiného úhlu pohledu, tak v tomto případě není potřeeba mít konkrétní plán. Proč? Protože vlastně vůbec nevím, která z těch chvil bude tou...

Až jednou přijde čas, nechte mě spočinout am, kde stromy šeptají rostliny a vítr zná mé jméno. Uprostřed lesa - nedaleko tichého oltáře. Ve Františkových Lázních, kde země dotýká se nebe a člověk znovu nachází sám sebe.
***
V prach vzejdeš, v prach odejdeš. Mezi těmi okamžiky je celý vesmír života. Nechci po sobě zanechat pomníky. Jen...