Opravdové putování probíhá uvnitř

Vladaři se blížily poslední dny života. Hodně se trápil, ale ne proto, že brzy zemře. Dělali mu starost jeho tři synové. Měl v úmyslu předat trůn jednomu z nich, a nedovedl se rozhodnout. Věděl, že je lepší svěřit moc do rukou toho, který nemá sám se sebou problémy. Jakou zkoušku jim tedy připravit, aby zjistil, který syn je vhodným nástupcem a který ne? Některé věci v životě se dají odhadnout zvenčí, ale v případě těch opravdu důležitých nepomáhá žádná metoda ani měřítko. Určité věci se dají posoudit dle vnějších projevů, ale k určení toho, co je opravdu důležité, neexistuje žádný vhodný způsob. Tak jak si měl vybrat, jak měl zjistit, kdo je ten pravý, jak se měl rozhodnout?

Vladař se poradil s mystikem, jenž mu navrhl jistou metodu. Následujícího dne si zavolal své syny. Každému dal 100 rupií a řekl jim: "Každý z vás má svůj palác. Nyní vám dávám sto rupií. Musíte je použít k zaplnění celého paláce, aby v něm nezbylo jediné prázdné místo. Komu se to podaří, zdědí císařství. Stane se příštím vladařem."

Pouhých sto rupií? Každý syn měl velký palác. První princ si pomyslel: "Jak mám zaplnit celý palác něčím, co má cenu sto rupií?" A tak vzal peníze a začal hrát hazardní hry. Domníval se, že když vyhraje bude mít dost na to, aby koupil věci, kterými naplní celý svůj palác. Říkal si, že s pomocí pouhé stovky rupií se mu to přeci nemůže podařit. Ale bohužel lidé, kteří se snaží vyhrát spoustu peněz při hazardu, se většinou vrátí s prázdnýma rukama a přijdou i o to málo, co měli. A přesně tak mladík prohrál sto rupií a vrátil se domů. Jeho palác zůstal stejný jako předtím.

Druhý princ také usoudil, že sto rupií nestačí. S tak malou sumou nedokáže zaplnit palác diamanty a klenoty. Napadl ho jediný způsob, jak by mohl splnit úkol Nakoupil odpadky a nechal je odvést do svého paláce. Sice ho zaplnil, ale všude byl nepořádek a příšerný puch. Bylo odpuzující už jen procházet po cestě vedoucí kolem paláce.

I třetí princ zaplnil svůj palác. Za chvíli vám povím, jak to udělal. Nastal rozhodující den. Vladař se svými rádci se vydal zjistit, jak to dopadlo. Palác prvního prince byl prázdný. Princ řekl: "Odpusť mi, prosím. Sto rupií je málo, a tak mě napadlo, že pomocí hazardních her tu částku zvýším a získám tolik, abych mohl pořádně zaplnit palác. Naneštěstí jsem všechno prohrál a nemohl jsem tvůj úkol splnit."

Když se vladař blížil k paláci druhého prince, začali se všichni ošívat. Strašlivě to páchlo. Celý palác byl plný harampádí a odpadků. Princ to pokorně vysvětlil: "Neměl jsem jinou možnost. Mohl jsem koupit jenom odpad. Co víc bych si pořídil za pouhých sto rupií?"

Večer se vladař a jeho rádci vydali k paláci třetího prince. Všichni doslova strnuli s údivem. Kolem paláce se linula nádherná vůně. Byl úplněk a celý palác byl zalitý světlem svíček.

Vladař se zeptal nejmladšího syna: "Čím jsi zaplnil svůj palác?" Princ zdvořile odpověděl: "Světlem. Rozzářil jsem ho." Úplně všude se mihotaly plamínky svíček. Vzduch byl plný vůně a na všech dveřích a oknech visely květiny. Palác byl zalitý světlem a vůni. A vladař se samozřejmě rozhodl, že jeho nástupcem se stane třetí princ.

S láskou, 
MichaELA